Ačkoliv v Daňkovicích nikdy nevznikl pomník padlým ve světové válce, neznamená to, že by se válečné běsnění místním mužům vyhnulo. V pamětní knize je uveden jen prostý výčet osmi jmen padlých a dvou nezvěstných. Jsou také uvedena jména dvou legionářů. Ve vojenských archívech je možné v souvislosti s Daňkovicemi najít další tři jména. Pokusme se tedy po sto letech o těchto jménech zjistit něco bližšího.

Padlí, zemřelí a nezvěstní

Josef Fajmon
Narodil se 9. 3. 1874 v Daňkovicích 48, syn Josefa Fajmona a Josefy Pokorné. V roce 1901 se žení s Františkou Kaštánkovou. Bydlí v Daňkovicích 29, mají spolu děti: Josef ∗1902, František ∗1903, Anna ∗1906, Josefa ∗1907, Růžena ∗1910 a Libuše ∗1912.
Byl příslušný k domobraneckému pěšímu pluku 38. Prohlášen za nezvěstného 1915 severní fronta (ruské bojiště).

Josef Frič
Je uveden pouze v záznamech VÚA jako narozený i příslušný v Daňkovicích.
Narozený v roce 1878 v Daňkovicích.
Příslušný k pěšímu pluku 42. Uváděn jako nezvěstný k dubnu 1918.

Josef Kubík
Je uveden pouze v obecní kronice, Kubíků bylo tehdy v Daňkovicích více.

Adolf Major
Narodil se 1. 9. 1896 v Daňkovicích 48, Josefu Majorovi a Marianě Františce rozené Nedělové.
Byl příslušný ke střeleckému pluku 14. Prohlášen za mrtvého.

Josef Novotný
Narodil se 20. 1. 1891 v Daňkovicích 33, Františku Novotnému a Anně rozené Holcové.
Byl příslušný k dělostřeleckému pluku 4. Jako místo úmrtí je uveden pravděpodobně Jubczyl v Rusku - 9. 11. 1914, pochován tamtéž.

Karel Šedý
Narodil se 18. 2. 1880 v Krásném 33, Karlu Šedému a Josefě rozené Dudkové, později bydlí Daňkovicích. V roce 1903 se žení z Josefou Dudkovou z Daňkovic. Bydlí v Daňkovicích 61, mají spolu děti: Karel ∗1903, Josefa ∗1910 - †1910 a Ladislav ∗1912.
Nezvěstný.

Adolf Šejnoha
Narodil se 1. 12. 1880 ve Veselí 12, Josefu Šejnohovi a Františce rozené Šťastné, později Šejnohovi bydlí v Ubušíně. V roce 1912 se žení z Petronillou Hlaváčkovou. Bydlí v Daňkovicích 12, mají spolu dceru Libuši ∗1913.
V rakousko-uherské armádě byl příslušný k pěšímu pluku 81 a ?„létací oddíl 8“. Zemřel 17. 4. 1917 ve válečné nemocnici ve Vídeňském Novém Městě (Dolní Rakousy). Pohřben 19. 4. 1917 na vojenském hřbitově tamtéž.

František Švec
Narodil se 18. 7. 1869 na Samotíně 13, syn Antonína Švece a Anny rozené Slámové ze Samotína. Byl ženatý s Annou Slámovou z Líšné. Měli děti František ∗1902 Daňkovice 15 a Anna ∗1907 Daňkovice 60.
Zemřel 18. 4. 1918 v polní nemocnici 1506 v Serrevalle Vittoria, Itálie. Pohřben 20. 4. 1918 na hřbitově v Serravalle.

Josef Virc (Würz)
Narodil se 16. 5. 1893 v Daňkovicích 55, Josefu Vircovi a Antonii rozené Hubáčkové.
Byl příslušný k pěšímu pluku 81. Zemřel 11. 2. 1915 ve Vídni v posádkové nemocnici č.1, pohřben ve Vídni.

Josef Vraspír
Narodil se 27. 8. 1891 v Daňkovicích 14, Josefu Vraspírovi a Anně rozené Kubíkové – bratr Adolfa V.
Byl příslušný k zeměbraneckému pěšímu pluku 14. Zemřel 4. 10. 1915 v lazaretu zajateckého tábora v Zolotaja Orda v asijském Rusku (dnešní Uzbekistán). Zde byl i pohřben.

Emil Vraspír
Jeho jméno je zmíněno jen v obecní kronice, ve vojenských záznamech se ho nalézt nepodařilo. V Daňkovicích je doložen Emil Vraspír narozený 11. 2. 1891 v č.p. 20, Adolfu Vraspírovi a Ludvice rozené Ondrové – bratranec Josefa a Adolfa V.

Legionáři

František Koza
Narodil se 27. 10. 1894 v Daňkovicích 35, Františku Kozovi a Josefě rozené Hubáčkové. V roce 1900 se už Kozovi v Daňkovicích neuvádí. V záznamech VÚA se u Františka uvádí jako bydliště Telecí.
V rakousko-uherské armádě byl příslušný k 30. střeleckému pluku a později 18. pěšímu pluku. Zajat 24. 8. 1917 Hnenarie, do legií se přihlásil 13. 7. 1918, k tomu dni zařazen do 31. pěšího pluku Čs. legií v Itálii. Konec služby v legii k 31.12.1919.

Jan Srnský
Narodil se 3(2). 2. 1885 ve Věcově 4, Janu Srnskému a Antonii rozené Štarhové, později bydlí Daňkovicích. V roce 1903 se žení z Annou Buchtovou z Daňkovic 41. Bydlí v Daňkovicích 41, mají spolu děti: Emil ∗1908, Anna ∗1910 a Jaroslav ∗1913 - †1913.
V rakousko-uherské armádě byl příslušný k 81. pěšímu pluku. Zajat 4.7.1915 u Doberdo (dnes italsko-slovinské pomezí), do legií se přihlásil 23. 4. 1918 v Padule (jižní Itálie), 13. 5. 1918 byl zařazen do 34. pěšího pluku Čs. legií v Itálii. Konec v legiích 21. 10. 1919, demobilizován.

František Švanda
Narodil se 18. 10. 1895 v Daňkovicích 4, Karlu Švandovi a Josefě rozené Kadlecové. V roce 1906 se Švandovi odstěhovali do Nového Města. Jejich chalupu koupil evangelický sbor a na jejím místě postavil faru.
V rakousko-uherské armádě byl příslušný ke 14. zeměbraneckému pěšímu pluku a později 25. zem. p. pl. Zajat 2. 7. 1916, Sadovská Vola, do legií se přihlásil 1. 8. 1917, 22. 10. 1918 zařazen ke štábu čsl. Vojsk, Čs. legie v Rusku. Konec v legiích 1. 7. 1920, demobilizován.

Adolf Vraspír
Narodil se 13. 3. 1897 v Daňkovicích 14, Josefu Vraspírovi a Anně rozené Kubíkové – bratr Josefa V.
Byl příslušný k zeměbraneckému pěšímu pluku 14. Zajat byl u Lutsku (dnes západní Ukrajina, oblast historické Volyně). Do legií byl zařazen 14. 12. 1917, sloužil v 8. střeleckém pluku Čs. legie v Rusku. Konec služby v legii 14. 8. 1920 - 1. strážní rota Vladivostok.

Vojenská služba v Rakousku-Uhersku

Organizace rakousko-uherských ozbrojených sil byla v mnohonárodnostním státě velmi složitá. Od roku 1868 byla tvořena společným vojskem, které tvořilo hlavní část armády. Další složku armády tvořily zeměbrany, zvlášť pro rakouskou a uherskou část monarchie. Původně sloužily k podpoře společné armády na vlastním území. Postupně byly zeměbrany přeměněné v plnohodnotné vojsko. Původní úlohu zeměbrany převzala domobrana. Byla zřízena, opět odděleně, v roce 1886. Svolávala se výzvou až v případě války. Náleželi do ní všichni schopní muži neodvedení do ostatních složek armády včetně vysloužilců. Přes svůj pomocný charakter se během 1. světové války i domobranecké jednotky dostaly až frontu.

Všeobecné povinné vojenské službě podléhali všichni občané mužského pohlaví mezi 19. a 42. rokem věku. V tomto období byli vedeni ve vojenské evidenci a mohli být armádou povoláni ke službě.
Odvody se konaly každý rok na jaře. Každý muž byl povinen dostavit se k odvodu v roce svých 21. narozenin. Pokud nebyl odveden, tak ještě v následujících dvou rocích. Důvodem k neodvedení nemusel být pouze zdravotní stav, ale také kapacitní možnosti armády.
Odvedenci rukovali k 1. říjnu každého roku. Prezenční služba byla v pěším pluku tříletá. Následně byli na sedm let zařazeni do zálohy své jednotky a v případě potřeby byli povoláni. Po skončení služby v záloze byli na dva roky přeřazeni k zeměbraně. Dále, v případě potřeby, mohli být ještě povoláni do domobrany. Místo tříleté prezenční služby byla část odvedenců zařazena do náhradní zálohy, ti absolvovali pouze osmitýdenní základní výcvik. Část odvedených rukovala přímo k zeměbranám.

Mobilizace
V létě roku 1914 konali prezenční službu ročníky 1890, 1891 a 1892. Okamžitě byli mobilizováni záložníci ročníky 1882-1889 a domobranci 1877-1881. Toto byl počáteční stav armády na začátku války. Započalo se s výcvikem náhradních záložníků ročníky 1882-1892 a předčasně byl povolán ročník 1893. V září byli povoláni i zbývající domobranci ročníky 1872-1876 a zorganizovány odvody ročníku 1894. Další opakované odvody byly organizovány v průběhu války, rozšiřovala se věková hranice a byli odváděni i dříve neschopní branci. Uvádí se, že za dobu trvání války zmobilizovalo Rakousko-Uhersko asi 60 % mužského obyvatelstva mezi 18 a 53 lety věku. Odhadem bylo povoláno 1,2 miliónu Čechů.

Československé legie

Československé legie je souhrnné označení pro dobrovolnické jednotky zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války. Nejdříve byly tvořeny krajany žijícími v zahraničí, postupně bývalými vojáky rakousko-uherské armády, kteří se po zajetí rozhodli vstoupit do řad legií. K výraznému nárůstu velikosti jednotek dochází v roce 1917. To bylo umožněno úspěšnými jednáními zástupců budoucího československého státu a zrušením omezení bránících vytváření československých jednotek na cizích územích. Popis vzniku a osudu těchto jednotek je zcela mimo rozsah tohoto článku. Je třeba také uvést, že zdaleka ne všichni vojáci vstoupili do legií. Někteří z nejrůznějších důvodů zůstali v zajetí či dosloužili do konce války v rakousko-uherské armádě.
Vojáci z italských a francouzských legií se po skončení války v krátkém čase vrátili do Československa. Z nich vytvořené jednotky se ještě v roce 1919 zúčastnily bojů v Těšínsku a na Slovensku.
Situace čs. jednotek v Rusku byla vzhledem k probíhající občanské válce mimořádně složitá. Výsledkem byla známá transsibiřská anabáze. Vojáci „Československého vojska na Rusi“ se do vlasti vraceli až v roce 1920, šest let o začátku války. Vraceli se nejen do nové republiky, ale i do úplně jiných společenských podmínek. Poslední evakuační loď z Vladivostoku jménem Heffron připlula do Terstu 11. 11. 1920, tedy na den přesně dva roky od skončení války.

Daňkovice 2021

Prameny:
Pamětní kniha obce Daňkovic.
Vojenský ústřední archiv, kartotéka padlých v 1. světové válce.
Vojenský historický archiv, databáze padlých v 1. sv. válce a legionářů.
Moravský zemský archiv v Brně, ActaPublica, matriční knihy.
Moravský zemský archiv v Brně, sčítací operáty.
Kateřina Nová. DP Čeští vojáci za první světové války v rakousko-uherské armádě.
Wikipedie. fotografie, autor neznámý.